Spojení dolů Obránců míru I a OM II - 1962

Důl starý - Obránců míru I

Hovoranští horníci na starém dole docilovali stále vyšších výsledků v ražení chodeb i v těžbě uhlí. Dne 5. července 1953 je Důl Všemoc Boží přejmenován na Důl Obránců míru.  Zvýšené výkony, zvýšená těžba a rychlejší exploatace dolového pole také rychleji zkracují životnost celé dolové oblasti v dosavadní sféře hornické činnosti na Hovoransku. Pro Důl Obránců míru bylo třeba připravit nové zásoby. Brzy se začalo v Hovoranech mluvit novém hovoranském dole, o nových dolních chodbách za rybníkem, pod Díly, pod Kačincem. Středem zájmu byla oblast, která leží na východní straně za hranicí dolového pole Obránců míru. Tuto hranici však tvoří tektonické porucha, kterou bylo třeba překonat. V roce 1954 byl vypracován první investiční úkol na budování nového Dolu Obránců míru II. V dubnu 1955 byl schválen ministerstvem paliv nový investiční úkol na 53,721.000 Kčs. Místem, kde měl vyrůst komplex provozních a správních budov, byl určen přírodní svah po levé straně silnice Hovorany - Šardice, přímo na hranici obou obcí.

Důl nový - Obránců míru II

Silně zvodnělé písčité horizonty v bezprostředním podloží i nadloží sloje vyloučily možnost otevřít ložisko štolou, i když zde úložní hloubka tuto možnost nabízela. Hlavní těžní jáma kruhového profilu o světlém průměru 5 m byla situována uvnitř provozního a správního areálu dolu. Původní projekt hloubení teleskopem byl změněn na hloubení pomocí zmrazování. Zmrazování mělo vytvořit ze zvodnělého písku zamrzlý válec. V takto zmrazené hornině pak bylo možno hloubit a budovat těleso jámy. Podnik Výstavby ostravsko-karvinských dolů provedl zmrazovací vrty. Oprava nedostatečně těsných vrtů a opožděná dodávka zmrazovací soupravy způsobily, že zmrazování bylo zahájeno později oproti plánu.

Na počátku roku 1960 bylo třeba dobudovat čela proniků v úrovni sloje, aby bylo možno betonový skelet jámy uzavřít proti průniku rozmrazené zvodnělé horniny a provést injektáž okolí jámy v hloubce 44 m. Při otvírkových pracech v pozemí však předvrt pronikl do nezamrazené horniny, silný tlak vody rychle rozšířil průvalový otvor, zaplavil jámu a prudce stoupající hladina se ustálila až ve výšce 10 m pod ohlubní. Tato havárie se stala 5. ledna 1960 a práce na ukončení jámy zdržela více jak o tři měsíce. Po řadě operací na stabilizaci jámy byla 18. dubna 1961 ukončena práce i na výstroji těžní jámy. Ještě téhož měsíce byly zahájeny práce na ražení prvních metrů předrážek do nového dolového pole. Po vybudování vozíkového oběhu pod jámou s centrální pásovou výsypkou a seřadištěm pokračuje ražení dvojice otvírkových chodeb (budoucí pasová a kolejová, materiálová chodba) jižním směrem. Do protisměru jsou raženy chodby ze starého Dolu Obránců míru I, což přispívalo k urychlení otvírkových prací. Dne 28.7.1962 uskutečnila pracovní osádka Jaromíra Hykše propojení této důležité dopravní tepny. V jižní části dolového pole OM II se ještě provádějí spojení s diagonálně umístěnou větrací jámou OM-V3.

Nebyl to lehký úkol, vezmeme-li v potaz podmínky, v nichž se pracovalo.Čím více se blížilo k cíli, tím více se zvětšoval přítok nadložních i podložních vod. Mocnost sloje kolísala a někdy to vypadalo tak, že se za zrovna pracující osádkou uzavře jediný přístup, na kterém se právě vybíjely tlaky nadloží. Zpětně musela být zhuštěna výdřeva a postaveny střední stojky proti zalamování stropnic. Protože se přítok vody neustále zvětšoval, bylo nutno vyměnit čerpadlo NZ 600 za větší, které však nebylo k dispozici. Díky zásahu kolektivu zámečníků, vedených Jaroslavem Skobčíkem, kteří vytáhli takřka ze šrotu čerpadlo staré a bez ohledu na pracovní dobu jej opravili.Je potřeba vyzdvihnout také práci měřičů, kteří svým přesným měřením a dobrou spoluprací s osádkou dosáhli toho, že odchylka při propojení chodeb o délce 1800 m byla jen 30 cm.

Den proražení se oslavil slavnostní schůzkou, na které nechyběly ani manželky havířů.Společně s technickým vedením a se zástupci závodu a podniku provedli slavnostní profárání proražené chodby. Po vyfárání se sešli u společného oběda, uspořádaného na počest kolektivu. Za kolektiv poděkoval Jar. Hykš, který jménem celého kolektivu slíbil, že i další úkoly osádka čestně splní. Na Dole Obránců míru II byl projektový záměr v plném rozsahu realizován tím, že nově vyhloubené centrálně lokalizovaná jáma byla opatřena jednoetážovým klecovým těžením, řešeným jako vícelanový výtah s obsluhou mimo klec. Obsluha klecového výtahu ze svého stanoviště na výjezdovém povalu současně ovládala narážení vozů i jejich oběh z plné strany na prázdnou. Z výjezdové plošiny plné důlní vozíky najížděly na návěsnou stanici povrchové lanovky a byly takto dopravovány k výklopníku expedičního centra v Šardicích. Odtud byl lignit spolu s těžbou z Dolu Dukla železniční vlečkou expedován do hodonínské elektrárny.

Důl byl v provozu do roku 1984.

Máte vzpomínku nebo nějaké fotografie, které pomůžou uchovat historii? Podělte se, budeme vděčni.