Likvidace úpadnic č. 3 a 4 - Důl Mír v Mikulčice

V období od 28. 4. do 30. 6. 2014 provedla organizace Palivový kombinát Ústí, s. p. likvidaci dvou hlavních důlních děl bývalého dolu Mír v Mikulčicích.

Konkrétně byla zlikvidována dvě hlavní úklonná důlní díla, úpadnice č. 3 a 4, v bývalém areálu likvidované organizace DENDRA Břeclav, v oblasti k. ú. Moravská Nová Ves. Tato důlní díla byla se zánikem podniku JLD převedena na Zemědělské družstvo. Toto družstvo ovšem zaniklo a jeho jménem jednal pouze její likvidátor. V této oblasti byla většina hlavních důlních děl zlikvidována v roce 1993. Vlastníkem zlikvidované části bývalého dolu Mír v Mikulčicích je DIAMO. Tato státní organizace se stala právním nástupcem Jihomoravských lignitových dolů. Státní podnik JLD Hodonín zanikl 9. 2. 2000. Vlastníkem činné části bývalého dolu Mír v Mikulčicích se pak stala organizace UVR Mníšek pod Brdy a.s., která byla zároveň i vlastníkem dobývacího prostoru DP Hodonín. V činné části dolu Mír v Mikulčicích byla v té době prováděna pouze nezbytná hornická činnost, zajišťující bezpečnost a provozuschopnost hlavních důlních děl a zařízení. Kromě likvidace dvou hlavních důlních děl organizace dále zajistila provedení likvidace spojovací chodby č. 1738 mezi úpadnicí č. 3 a 4 a dále likvidaci části chodby CH 1 a CH 3 včetně zjištěných nadvýlomů. (nežádoucí rozpojení horniny okolo důlního díla) Projekt likvidace úpadnic č. 3 a 4 vypracovala organizace Geoengineering spol. s r.o. 

V průběhu realizace byl postup prací upraven. Úprava spočívala v upuštění výstavby dvojice hrází ve spojovací chodbě č 1738 v místě křížení s úpadnicemi č. 3 a 4. Změna projektu byla vyvolána skutečností, že při zaplavování prostoru nadvýlomů v blízkosti re-likvidované sondy LU 170-53 došlo trhlinami v horském masivu k částečnému zaplavení prostoru spojovací chodby č. 1738 plavící směsí. Dalším důvodem k provedení změny bylo zajistit co nejdelší dobu větrání při plnění prostor nadvýlomů a pro kontroly zaplaveného prostoru v místě křížení úpadnice č. 4 se spojovací chodbou. V těchto místech docházelo k nežádoucímu výronu CO2.

Úpadnice č. 3 o délce 158,5 m byla vyražena do 34 m v obdélníkovém profilu, boky byly z betonových tvárnic spojených maltou, strop z překladů I profil a betonových pažnic. Dalších 120 m bylo vyraženo v kruhové výztuži, důlní dílo bylo vyztuženo betonovou tvárnícovou výztuží. Sklon důlního díla se pohyboval v rozmezí od 11,9 do 2,6'. Posledních 4,5 m úklonného díla byl zřízen kříž odbočky chodby č. 1738.

Úpadnice č. 4 o celkové délce 176,40 m byla vyražena do 43 m v obdélníkovém profilu, boky byly z betonových tvárnic spojených maltou, strop byl zhotoven z překladů I profil a betonových pažnic. Dalších 117 m bylo vyraženo v kruhové výztuži, důlní dílo bylo vyztuženo betonovou tvárnicovou výztuží. Úklonné dílo bylo pak zakončeno křížem chodeb, kde levá byla zazděná, pravá strana odbočovala na chodbu č. 1738.Spojovací chodba č.1738, délky 44 m byla vyražena převážně v obloukové výztuži z betonových tvárnic. V polovině chodby byla vyražena odbočka délky 8,0 m. Tato odbočka byla slepá a sloužila k technologickým účelům.

U úpadnice č. 4 došlo při ražbě v roce 1978 k velice zajímavé situaci průniku technologie hlubinné těžby lignitu, těžby ropy a zemního plynu. Vrt LU 170-53 byl tenkrát po opatrném přiblížení a důkladném prozkoumání v podzemí u stropu a počvy chodby přerušen. Právě tento vrt se stal zájmem průzkumu v roce 2012, kdy docházelo k re-likvidaci těchto ropoplynových vrtů, aby byl vyloučen jakýkoliv možný únik a kontaminace ropných produktů do podzemních vod. Tato okolnost sehrála důležitou roli při samotné likvidaci úpadnic. Bylo rozhodnuto tento vrt - odřezanou část v podzemí obnovit. Tomuto tématu se budeme věnovat v příštím článku.

Po odstranění části zdiva uzavírací zdi na patě úpadnice byla provedena instalace lutnového separátního ventilátoru a důlní dílo zaplynované oxidem uhličitým bylo odvětráno. Z důvodu nezbytné opravy pažení sondy LU 170-53 byla zmáhána zavalená část otevřené chodby, navazující na úpadnici č. 4 do vzdálenosti cca 2,0 m za vrt v profilu 1,5 m x 2,0 m v ocelové výztuži DN 200, stropnice profilu I. Pažení stropu bylo plné, provedeno ocelovými pažnicemi, boky byly částečně zapaženy stejným způsobem jako byl zapažen strop zmáhané chodby. Celkem bylo ručně odtěženo cca 50 m3 rubaniny. Dále proběhlo propojení obou částí přerušené pažnice v důlním díle, to provedli pracovníci specializované firmy a poté bylo z povrchu potrubím vedeným úpadnicí č. 4 vyplněny prostory v těsném okolí sondy, následně byla popílková směs dopravována do několika vrtů navrtaných v okolí sondy z povrchu do důlních prostor. Zaplnění úpadnice č. 3 a 4 včetně spojovací chodby plavící suspenzí bylo provedeno současně, přičemž bylo samotné plavení pravidelně střídáno mezi úpadnicemi č. 3 a 4. K plavení bylo použito plavící směsi, která byla vyrobena v mobilní míchací stanici. 1 m³ suspenze byl vyroben z 905 kg popílku a přidáním 678 kg záměsové vody. Výsledná hustota vyrobené plavící směsi byla 1538 kg/m³. Pro výrobu zpevněného zásypového materiálu bylo použito 1637 t fluidního popílku, který byl smíchán s pitnou vodou. Plavení bylo zahájeno 6. 5. a ukončeno 20. 6. 2014.

V poslední fázi byla provedena stabilizace prostředí v území okolo sondy LU 170-53. Znalecký posudek poukazoval na nezbytnost zajištění stařin, tj., bývalých chodeb označených jako CHI, CH2, CH3 zasahujících svým půdorysem do předpokládané plochy budoucího zařízení staveniště o rozměrech 30 x 50 m. Plavícími vrty označenými V1 až V6 bylo provedeno doplavení volných prostor a kaveren. Zároveň s tím byla ověřena úplnost zaplavení důlních prostor. Nakonec byla provedena výplňová injektáž, kde injektážemi vrty byly vrty 11 a 12. Ty byly situovány do prostoru stařinné chodby CH3. Všechny vrty byly odstrojeny a zlikvidovány, staveniště bylo uvedeno do původního stavu.

Dle dodatku projektové dokumentace organizace provedla likvidaci nadzemních částí úpadnic č. 3 a 4. Nadzemní částí úpadnic byly zbourány a nad zaplavenými úpadnicemi byla zhotovena železobetonová deska o tloušťce 50 cm. Důlní díla byla v celé délce zaplavena plavící směsí o minimální krychelné pevnosti v tlaku 2 MPa. Celkový objem plavící směsi byl 2291 m³.

Celá akce byla zkomplikována skutečností, že obě důlní díla procházejí pod drážním tělesem dvoukolejné tratě Hodonín - Břeclav v hloubce cca 16 metrů a bylo tedy nutno splnit i požadavky Českých drah. V průběhu realizace výstavby a likvidace nevznikly provozovateli dráhy nebo dopravci žádné škody.

Likvidace důlních děl tak přispěla k bezpečnému a udržitelnému využití dotčeného území a odstranila možné budoucí hrozby spojené s opuštěnými hlubinnými provozy a ropoplynovým dílem.

Nutno také vzpomenout na tragédii z roku 1999, kdy se zde udusili dva lidi. Tento projekt tak představoval další krok v postupné sanaci pozůstatků těžební činnosti na jižní Moravě.

Zdroj: Likvidace hlavních důlních děl, úpadnice č. 3 a č. 4 a spojovací chodby č. 1738, bývalého dolu Mír - Ryznar J, Trávníček V.

Za fotografie děkujeme Martinovi Dvořákovi