ZÁCHRANNÉ VRTY - Dukla 1970

Ještě večer 9. června 1970 ve 20:30 hod. volali pracovníci lignitových dolů do HBZS v Ostravě s požadavkem o zajištění vrtů z povrchu pro záchranu horníků při průvalu vod na Dole Dukla v Šardicích. Báňská záchranná služba v ČSSR nedisponovala soupravami pro vrtání z povrchu do důlních prostorů. Pouze ZBZS Závodu degazace a odvodňování v OKR, mělo částečně připraveno a částečně ještě dovybavovalo soupravy a zařízení pro záchranné vrty mezi jednotlivými důlními díly. Soupravy pro vrtání z povrchu mělo Polsko, kde byly již při nehodě použity. V rámci smlouvy o mezinárodní spolupráci a vzájemné pomoci na úseku báňské záchranné služby mohla HBZS Ostrava kdykoliv o poskytnutí vrtací techniky požádat.

Pro vrtání záchranných vrtů do tzv. vzduchových bublin je nutné mít připraveny i příslušné preventry ( uzávěr, který při vrtání brání nekontrolovanému úniku plynu z vrtu.) a přetlakové propusťové komory. Takové zařízení mělo k dispozici HBZS v Lipsku v NDR. O vzájemné pomoci v případě potřeby byli polští kolegové dohodnuti s německou záchrannou službou. Vedoucí likvidace havárie se rozhodl velmi správně pro vrtání záchranných vrtů z povrchu do míst, kde bylo možné předpokládat vytvoření vzduchových bublin, v nich se případně mohli horníci ukrýt. V nevýslovně obtížných terénních podmínkách nastoupili důlní měřiči, aby vytyčili zarážky pro vrty. Ve tmě, v bahně, kterého bylo místy nad kolena a za trvalého drobného deště nalezli na povrchu body geodetické sítě, od nich trigonometricky vytyčili hledané místa. Současné již byly i zajištěny malé vrtné soupravy geofyzikálního ústavu, které byly nejrychleji dosažitelné, pro vrtání vyhledávacích vývrtů malého profilu. Pro spojení s místem vrtných prací dali k dispozici svou spojařskou techniku vojáci. Ti také přistavili terénní vozidla a tanky, neboť dojezd po polích k místu vrtu byl pro běžné vozidlo nemožný. Pro dopravu výplachové vody začali budovat své dopravní cesty požárníci ze širokého okolí. Provizorně byly nasazeny pro dopravu vody fekální vozy.

Mezitím již byl z HBZS v Ostravě odeslán dálnopis do Polska s prosbou o pomoc. Odešel také dálnopis do Lipska, ve kterém se žádalo o vyslání odborníků a přípravu technických zařízení pro vrtání do přetlaku. O konzultaci byli požádáni také specialisté báňské záchranné služby SSSR. Noční směna na dvou polských vrtných soupravách ihned po započetí směny začala s rozebíráním zařízení, a s přípravou pro transport do Československa. Soupravy byly běžně používány, neboť udržování nákladných zařízení v pohotovostní rezervě by bylo ekonomicky nežádoucí a technicky nevýhodné. První souprava naložená na 11 transportních vozidlech překročila bez zdržení na hraničním přechodu v Bohumíně hranici v 08:30. Zde již čekal doprovod, který polským kolegům přivezl v termoskách teplou polévku - svačinu z Dolu Čs. armády v Karviné. S doprovodem se pak chvátající, ale těžkopádná kola na vydala na cestu přes Ostravu a Přerov k místu nehody. S kolonou vyjeli i pracovníci dopravního inspektorátu z Ostravy, kteří zabezpečovali plynulý průjezd, přednost neoznačených vozidel při tankování pohonných hmot a nejednou pomohli hledat zbloudilé vozidlo. Zajeli si až do hloubky Jihomoravského kraje, kde kolonu předali svým kolegům. Bylo krátce po 17. hodině, když kolona dorazila do Šardic.

Od okamžiku katastrofy ještě neuplynulo 24 hodin, když tanky započaly ustavovat soupravu na místě zarážky. Nebylo to nijak jednoduché. Z hornické historie posledních let, kdy se ve světě několikrát použilo vrtání z povrchu, víme, že prakticky ve všech případech byl terén na povrchu příznivý a hlavně téměř rovný. Při Šardické nehodě byly první dva nejdůležitější vrty vedeny z rozbahnělých polí ve svažitém terénu. Byly to perné chvíle nových zkušeností.

Mezitím již byla na cestě k místu nehody druhá souprava 1 PLR, širokoprofilová, naložená na koloně 13 vozidel. Po překročení hranic v 17:00 hod. se i ona vydala s příslušným doprovodem na cestu, kterou ukončila krátce po půlnoci, tedy zhruba za 30 hodin od nehody. Tato souprava nebyla Ihned ustavována, protože se čekalo na výsledek vyhledávacích vrtů č.1 a 2. Pracovníci geofyzikálního ústavu spolu s techniky naftaři zatím nepřetržitě vrtali vyhledávací vrty č.1 a 2. Byl to dosti složitý proces. Nešlo zde jen o praktické zkušenosti se záchrannými vrty, které se u nás prováděly poprvé, ale hlavni komplikací bylo nadloží lignitové sloje. Bezprostřední strop zde totiž tvoří písky, které jsou často zvodnělé. Riziko provalení kuřavky do prostorů, kde bylo možné předpokládat, že se ukryli někteří horníci, bylo nutno zcela vyloučit. Vrty musely být proto cementovány a paženy, což samozřejmě práci zdržovalo. Avšak i zde se našli jen samí obětaví pracovníci, kteří cementace provedli dokonale a hlavně mimořádně rychle. Riziko přetlaku bylo již v ranních hodinách výpočtem vyloučeno. Hladina podzemních vod postupně klesala a v nejhorším případě mohla být ve vzduchových bublinách atmosféra stlačena nejvýše na 0,6 kp/cm, což je hodnota, se kterou se lidský organismus vyrovná i bez dekomprese. Také zvýšení hladiny vody odpuštěním tlaku již nehrozilo. Mohlo proto být upuštěno od dovozu zařízení z NDR.

Jako první byl provrtán 11.6. v 1:30 hod. vrt č.1. Na povrchu byl připraven lékař, který měl vlastní vůz naložený léčivy, potravou, náhradními svítidly, dopravními nádobami a jiným materiálem. Na místě bylo také odposlouchávací souprava ZZ 1, pro navázání spojení k citlivému odposlouchávání situace v dole. Bohužel, vrt byl negativní. Nikdo se neozval, nebyly zaslechnuty žádné známky života. Již jen pro jistotu byla do důlního díla 37 m pod zemí spuštěna svítící baterka v igelitovém sáčku, tužka a zápisník. Pozornost všech se obrátila k vrtu č.2, kde se dokončoval 50m hluboký vyhledávací vrt geologického ústavu a připravoval první polský vrt. V 7.30 hod. ráno, 37 hodin od nehody byl proražen. Ale ani zde nebylo dosaženo žádného spojení. Po dalších 24 hodin zde byl do místa nejpravděpodobnějšího úkrytu části zastižených dáván bzučákem akustický signál a trvale zde svítilo spuštěné elektrické světlo. Zachránce nemohla od těchto zoufalých pokusů odradit ani skutečnost, že v nafáraných důlních dílech bylo až 10% kysličníku uhličitého. Naděje umírá poslední. V tentýž den byl pak ještě provrtán vyhledávací vrt č.3. Ten byl veden do prostoru, kde bylo možné vcelku vyloučit přítomnost postižených, ale bylo to poslední místo, kde se dole mohla vytvořit vzduchová bublina. Ani tento ve večerních hodinách dokončený vrt však nepřinesl úlevu. Širokoprofilový vrt ani nebyl ustaven. Zklamaní vrtaři naši i polští se postupně po vyčerpávajících hodinách začali vracet k domovům. 

Teprve další průzkumy v dole prokázaly, že přesná a rychlá práce neměla naději na úspěch. Ve vzduchových bublinách se nikdo nezachránil a ani nemohl. Vlna vody a bahno byla rychlejší. I když vrty nepřinesly očekávaný výsledek, nebyly marné. Všichni zúčastnění získali řadu nových zkušenosti. Prověřila se také akceschopnost vzájemné a rychlé mezinárodní pomoci. Bylo to poprvé v historii hornictví, kdy se ve velmi krátké době sešli odborníci ze čtyř států, aby pomohli svými schopnostmi a technikou při záchraně horníků. Oběti tragické nehody musely být postupně vyproštění klasickými hornickými metodami. Vrty nemohly nikomu pomoci, avšak rychlost, jakou bylo vše připravováno a nakonec připraveno k záchraně byla obdivuhodná.

P. Faster