Slavnostní otevření a křest Dolu Dukla v Šardicích

Slavnostnímu aktu 12.12. 1964 samozřejmě předcházela samotná výstavba zahájena v roce 1956.

Důl „D“ se začal stavět hloubením těžní a větrné jámy u silnic mezi Šardicemi a Mistřínem, dnes tzv. “Rajčatárna”. Hloubení bylo prováděno metodou zmrazovaní okolních hornin. Vinou špatných geologických podmínek, malé mocnosti sloje, vysokými tlaky nadloží i podloží, se toto dílo nepodařilo dokončit a finanční ztráta byla přes 10.000.000 KčsPo nezdaru na dole „D“ bylo ložisko lignitu otevřeno fárací a materiálovou úpadnicí v místech zvaných Sviňská dolina, kde se v její blízkosti provedl 7.12. 1961 výběr staveniště, kde postupně vyrostl moderní areál závodu.

Prvním větším úspěchem bylo spojení jámy DV-2 s fárací štolou v dubnu 1963, kterým se zajistilo průběžné větrání dolu.

Na Újezdech bylo v letech 1961-1965 v nákladu téměř 33.000.000 Kčs vystavěno Ústřední expediční a úpravnické centrum se zásobníky a vlakovou vlečkou vedoucí do elektrárny v Hodoníně. Doprava lignitu na tento úsek zvaný Ústřední zásobník z dolu byla zavedena těžní pásovou úpadnicí vycházející na povrch v kopci Padělák. Štola ÚZ se začalo razit v červenci 1962. Při ražení této štoly bylo pravděpodobně vůbec poprvé v českém hornictví použito pojízdné zmrazovací soupravy na freonový princip. Štola byla dokončena v červenci 1964. Další namíření výstavby bylo namířeno hlavně do otvírky severního a jižního pole.

Významným milníkem byl 1. říjen 1964, kdy byl zahájen zkušební provoz.

Zkušební provoz byl zahájen v oblasti povrchových objektů, pásové dopravy a rubání.-

Rubání bylo zahájeno dle hornických zásad “zátinkou” č.10 kolektivem Bohuše Knotka ve výchozové partii, aby tyto opuštěné zásoby, nebyly po nějakém čase technikům vyčítány.  Hlavně má tento styl těžby odhalit tlakové, geologické a vodní poměry pro následující stěnovou těžbu.

Centrální pásová doprava v dole a na povrchu včetně havarijní skládky, šlo asi o 3300m dopravní linky, z čehož bylo 2500 m pod zemí, bylo složeno z 13 dopravníků z větší části o šířce 1 m. Pásy byly až na jeden spojeny vulkanizováním za tepla, o délce až 450m. Po celé délce pásovky byla ve vzdálenosti 6-8 m od sebe umístěna světla.

První těžební úsek byl vybaven dvěma stěnami a posuvnou kráčející výztuží typu OMKT a PV-1

Sobota 12. prosince 1964. Tento den patřil mezi nejvýznamnější dny pro celý náš revír. Sešli se zde havíři tohoto nového dolu, vybudovaného nákladem téměř 100 mil. Kčs. Přišli také jejich rodinní příslušníci a řada významných hostí. Před začátkem slavnosti vyhrávala dechová hudba a příchodem do prostorných moderních místnosti, se každý návštěvník povznesl do slavnostní nálady. V 15 hodin byl ve slavnostně vyzdobené jídelně dolu slavnostní akt zahájen.

Přítomni byli zástupci ministerstva paliv, Báňských projektů, dodavatelských organizací, MNV a JZD, vedení podniku atd.Vedoucí dolu Josef Houška ve svém srdečném projevu zhodnotil stručně celé dílo, poděkoval všem maminkám a manželkám horníků. Řekl dále, že nové úkoly budou vyžadovat obětavost havířů, bez ohledu na čas. Za to byly havířům zajištěny dobré výdělky, jejichž průměr se pohyboval kolem 2.000 Kčs. Z dalších projevů shrňme, že právě dokončení výstavby tohoto nového dolu, znamenalo dokončení technické rekonstrukce revíru, která byla zahájena v roce 1951, dokončením výstavby Dolu 1. máj v Dubňanech. V této době byly postupně uzavřeny všechny malodoly našem revíru. Za tuto dobu došlo k zásadním změnám jak ve výstavbě, tak v rozvoji techniky a mechanizace dobývání na nových dolech, které byly v tomto období vystavěny.

Podstatou rozvoje revíru bylo zajistit dostatek uhlí pro největšího odběratele, elektrárnu v Hodoníně a nutnost snižování nákladů na těžbu lignitu. Rovněž výstavba tohoto dolu přinesla řadu složitých problémů, které bylo třeba řešit. Toto komplexní řešení složité problematiky, vyžadovalo technicky odvážný přístup k provedení nové technologie, což zároveň přinášelo velké provozní riziko. V krátkosti byli všichni přítomní seznámeni s úkoly, před kterými pracující DoluDukla stojí. V závěru zaznělo poděkování jménem podniku všem projektantům, konstruktérům, dělníkům, technikům i dodavatelským podnikům za jejich práci. Poděkování patřilo také všem havířům, technikům a ostatním pracovníkům podniku, zejména závodu 04, kteří společně důl budovali. “Nechť je tento důl je po dobu své životnosti dokladem toho, že společnou prací všech, je možno vytvořit krásné a užitečné dílo”.

Po projevech řečníků byli vyznamenáni pracovníci, kteří se nejvíce zasloužili o zdárnou výstavbu dolu.Po slavnostním přestřižení pásky, prohlédli si hosté povrchová zařízení dolu, zejména moderní hygienická sociální zařízení. Po této prohlídce bylo všem podáno občerstvení a k dobré pohodě vyhrávala dechová hudba.

Zdroj: archiv Jld, osobní archivy