Zastavme se u DV-4 , Mistřín. Důl Dukla
V roce 2022 uplynulo 30 let od ukončení těžby lignitu v kyjovské sloji, která zde probíhala v několika obcích více než 170 let. Po ukončení těžby následovala likvidace dolů a rekultivace míst zasažených těžbou, přesto se několik pozůstatků těžby zachovalo dodnes.
V obci Svatobořice-Mistřín je nejviditelnějším objekt v areálu bývalé DV-4. Toto důlní dílo patřilo k poslednímu vybudovanému lignitovému dolu v kyjovské sloji, k Dolu Dukla v Šardicích. Důl Dukla byl uveden do provozu v roce 1964. S postupem dolování směrem na #Mistřín, v tzv. Mistřínské kře, bylo třeba s narůstající vzdáleností a hloubkou řešit odvoz hlušiny, větrání, odvodnění, čerpání vod a dopravu materiálu. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto k vybudování pomocné jámy, pod názvem DV-4. Důl Dukla patřil k nejzavodněnějším dolům v Evropě, možná i na světě. Složité hydrogeologické podmínky si vynutily použití zvláštních a zároveň nových metod hloubení, při kterých bylo využito zkušeností s hloubením jam na Šardicku.
Jáma DV-4 byla hloubena s pomocí metody zmrazování okolní horniny, která je univerzální pro všechny nesoudržné horniny obsahující volnou vodu. Podstatou zmrazování je vytvoření zmrazeného prstence, který tím vytvoří dočasnou výstuž pro vlastní hloubení. Byla to novinka a zároveň tvrdý oříšek pro všechny, kteří museli volit metody postupu a i pro ty, které zvolené postupy realizovali. Jáma byla téměř laboratoří od samého počátku až do konce vypnutí mrazící techniky. Hloubení začalo v polovině roku 1967 sejmutím ornice a vyhloubením prvních 4 m o průměru 5 m. Kolem ohlubně jámy byl výlom rozšířen pro vytvoření betonové patky, která ústí jámy zpevňovala. V hloubce 5 m se narazilo na spodní vodu, hloubící práce se zastavily a vše se soustředilo na dokončení montáže zmrazovací jednotky. V první fázi se kopalo jen lopatami a rýči. Později při promrznutí jádra se používalo sbíjecích kladiv. Na dně jámy pracovali 4 havíři. Dva jako hlubiči a dva nakládali do okovů o objemu 0,4 m3. Jeden postup (1,33m) ve zmrazené hornině trval 4 směny. Jáma byla vystužena dvěma plášti z betonových panelů tvořící věnec. Vnější plášť byl kladen z vrchu dolů, druhý zespod nahoru. V jámě bylo použito zvláštní úpravy lezného oddělení, které sloužilo pro následné vybavování potrubím na čerpanou vodu a kabelovým vedením. Na dně jámy byly ponorné čerpadla pro odvodňování okolí při předpokládaném přítoku 3000 l/min. Dokončena koncem roku 1968 v hloubce 105m, průměru 4m, nákladem 6 864 807 Kčs, čekala na postup horníků podzemím od Šardic.
I do jejího osudu zasáhl 9. červen roku 1970, kdy se modrá obloha začala ztrácet s přicházející větrnou smrští, průtrží mračen a krupobitím. Na Dole Dukla v Šardicích si povodňová vlna na více místech našla cestu do podzemí, kde se nepodařilo uniknout 34 horníkům a zároveň napáchala obrovské materiální škody. Při této situaci se stala jednou ze základen pro záchranné práce, kde se díky fungující infrastruktuře stala zdrojem vody pro záchranné vrty požárními hadicemi na vzdálenost téměř 1800m, na kterou byly dočasně převezeny některé z obětí této důlní katastrofy. Díky namáhavým obnovovacím pracem v podzemí i na povrchu bylo propojení s Dolem Dukla pozdrženo o několik let.
15.4.1976 byla propojena s otvírkovými důlními chodbami, a přispěla tak k větrání a odvodňování dolu. Provoz jámy byl zahájen po uvedení těžního zařízení pro dopravu materiálu a odvozu hlušiny těžním zařízením do trvalého provozu 5.11.1981. Hlušina byla po naložení u odvalu vyvážena po nově zřízené panelové cestě ke složišti na Příčkách. Takto fungovala do roku 1992 kdy se v rámci plánovaného útlumu těžby uhlí jednalo o uzavření dolu. K tomu mělo dojít i přesto, že důl měl nejlepší báňsko-technické podmínky, byl rozfárán a z velké části odvodněn. Uhlí mělo nejlepší výhřevnost ze všech dolů v revíru Jihomoravských dolů. Jako hlavní důvod k uzavření posloužilo , že je důl nejstarší a hlavně to, že uhlí obsahovalo kolem 3,5 % síry. Čerpaná důlní voda měla také zásadní vliv na říčku Kyjovku ze které se od ukončení čerpání v září 1993, až do výstavby čistíren odpadních vod, stala odpadní stoka.
S ohledem na budoucí využití, nebyla jáma zlikvidována zasypáním, ale ponechána jako vodní zdroj. Likvidace a zabezpečení spočívala ve vybudovaní filtračních hrází v přístupových chodbách v podzemí, odstranění lanových průvodnic, elektrických kabelů a čerpadel. V jámě bylo ponecháno lezné oddělení, čerpací potrubí, a ústí jámy bylo zabezpečeno pomocí ocelového roštu a dalších zabezpečení. Dne 1.1.1995 došlo k prodeji povrchových objektů DV-4 soukromému majiteli. Tím se přenesly povinnosti na dodržování podmínek pro zajištění jámy na nabyvatele. V současnosti je objekt velmi zchátralý a budova nad důlním dílem zbořená. Její využití jako vodního zdroje, je tak nejisté.
