Ukončení těžby vytěžením. Důl Barbora Kelčany 1958

V první polovině padesátých let 20. století  rozvojem průmyslu  na okrese Hodonín, zejména výstavbou elektrárny v Hodoníne primárně určenou ke spalování lignitu, se zvýšila poptávka po lignitu. Vzhledem k uvedeným skutečnostem, bylo přehodnoceno využití zásob ponechaných v ochranném pilíři štoly dolu Barbora I v Kelčanech a bylo rozhodnuto technickým vedením Jihomoravských lignitových závodů n.p. v Ratíškovicích po dohodě se závodní správou dolu Barbora v Kelčanech vyrubat zbylý pilíř s nejmenšími ztrátami na uhelné substanci. 

 Popis dolu Barbora I v Kelčanech:

 Dolové pole dolu Barbora I. bylo otevřeno hlavní štolou Barbora I. a mimo to vertikální větrací jámou. Její vzdálenost od sebe činí cca 510 m. Hlavní štola probíhala od severozápadu k jihovýchodu a větrná šachtice leží pak směrem severovýchodním od této štoly. Hlavní štola byla vybudována v roce 1850 a větrná šachtice o hloubce 18 m v roce 1940. Mimo tato hlavní důlní díla bylo podle přeložených map zjištěno, že při propůjčování důlních měr a i později počínaje rokem 1830 bylo zde založeno více průzkumných a nálezních šachtic. Prohlídkou terénu a dotazem u osob bydlících v nejbližším okolí bylo zjištěno, že tato důlní díla byla většinou zabořena a likvidována, takže neohrožují bezpečnost na povrchu. Na dole Barbora I. bylo dolováno již od roku 1830 a postupně až do roku 1956. V roce 1955 – 56 zde byl dobýván pouze ohradní (ochranný) pilíř u hlavní štoly.

Z ohradníku bylo vytěženo cca 21.000 tun uhlí. Dolové pole dolu Barbora I. prochází od západu k východu a to od hlavní vstupní štoly směrem západním do vzdálenosti cca 500 až po důlní díla stávajícího dolu Prokop, směrem východním po směru ložiska do vzdálenosti 2.400 m až k dolu Pokrok. Po úklonu činné šířka ložiska od severu k jihu 500 – 800 m, na severu se ložisko vykliňuje a rovněž i na jihu ložisko nepravidelně vyklíínilo. Mocnost uhelné sloje činí 2,8 m, hloubka pod povrchem 40 – 50. Data o dřívějším dobývání z 19. století a začátkem 20. století nejsou známa a pokud jde o poslední dobývání z roku 1935 -1956 bylo zde uplatněno pilířování a zátinkováním na zával. Veřejná zařízení v místech, kde bylo dolováno, se nenachází. Nejsou zde ani obydlené obce v poddolovaném území. Rovněž se zde nenachází vodoteče, dráhy apod. Z veřejných komunikací přichází zde v úvahu pouze polní cesty.

 

Situace v dole po ukončení těžby v r. 1952:

Sloj dolu Barbora I v Kelčanech byla vydobyta v roce 1952 až po ochranný pilíř, ponechaný částečně pod štolou, z větší části nad štolou, v rozloze cca 10.000 m². Sloj má mocnost 2,6 m a výrubnost při rubání na 1 m² činila v průměru 70%, takže místní ochranný pilíř obsahoval 18.000 tun uhlí, které by zůstalo při likvidaci dolu v ochranném pilíři nevyrubáno.

 Ještě se zvažovala možnost vydobytí koridoru podél hlavní štoly od staničení 700 m po konec štoly a zbytkových pilířů v jihovýchodním poli. Toto se nakonec nerealizovalo z důvodu vysokých nákladů na rekonstrukci důlních děl a nemožnosti odvětrávání jednotlivých pracovišť.

 Úvodní štola byla v délce 720 m zděná a dobře schůdná až na dvě místa v její východní části, kde bylo zdivo vybourané a kde se štola vybavila dřevěnou výstrojí. V celé délce štoly byla položena kolej. Štola byla vyražena téměř vodorovně v podloží sloje a přechází do sloje až ve svém konci. V pilíři samotném byly chodby většinou schůdné, kolej nebyla položena a v chodbách se nacházelo napadané uhlí. Na několika místech se musela vyměnit výdřeva chodeb. Větrání bylo centrální. Vtažné větry přicházely úvodní štolou a přes pilířové chodby odcházely výdušnou chodbou k větrné jámě, která sloužila jako výdušná. Ve výdušné chodbě byly dva menší průvaly nadložních hornin a jeden průval v délce 8 m. Lezní oddělení ve větrné jámě bylo shnilé.

 Vzhledem ke stavu důlních děl, byl přijat tento plán. Pro obnovení provozu bylo předřeveno a opraveno lezní oddělení ve výdušné větrné jámě, a byly vyzmáhány průvaly nadložních hornin ve výdušné chodbě. Po obnovení dokonalého větráni dolu bylo přistoupeno k ražení chodby v uhelné sloji v nejvýchodnější části zbytkového pilíře, aby stávající chodby, které byly vlivem stařin velmi zatlačené, nemuseli být nákladně zmáhány. Současně byla opravena na dole elektrická akumulátorová lokomotiva, která sloužila k odtěžení lignitu úvodní štolou. Na důl se dopravilo 15 vozů, které  během dobývání zbytkového pilíře mohl postrádat důl Julius v Šardicích. Tyto vozy zde zůstaly až do ukončení těžby ve zbytkovém pilíři.

Otvírka a dobývání zbytkového pilíře:

 Ze štoly se v označeném místě vyrazil šikmý sýp se stoupáním v profilu 1,6 x 2,5 m. Sýp byl rozdělen na lezné oddělení široké 0,8 m a na samotný sýp, jako zásobník o rozměru 1,6 x 1,7 m. Pro větrání se prorazila ve sloji směrem od sýpu větrací chodba. Dobývat se začalo od nejnižšího místa ve sloji, doprava plných vozů k sýpu byla pomocí vrátku. Nad sýpem bylo dvojkolejné seřadiště opatřené výklopníkem vozů.

 Písek ze sýpu byl odvážen na konec štoly, která jím byla podsazena. Vodní potrubí se pro značnou korozi nerabovalo, protože by to bylo v části štoly, která sama byla ve špatném stavu velmi obtížné a nákladné. Dále bylo vydáno povolení zkrátit štolu o 200 m, protože po vyrubání vrchní části sloje nezůstala v provozuschopném stavu.

 Dobývání zbytkového pilíře začalo 12. července 1954 a dobývací metoda byla pilířování na zával postupně od jihovýchodní hranice daného pilíře, směrem k ústí štoly. V jednotlivých pilíčích se použilo dobývání v zátinkách.

 Větrání bylo přirozené, zesílené zabudováním ventilátoru o výkonu 50 m³/min. na elektrický pohon. Ventilátor byl zabudovaný asi 20 m za vysipkou, kde ve zdivu štoly byla zřízená dřevěná přepážka, přes kterou se čerstvé větry nasávají do dalšího prostoru štoly a k pracovištím na konci pilíře.  Čerstvé větry vstupovaly do dolu hlavní štolou, ze začátku dobývání byl veden až k nejvzdálenějšímu místu, odkud pak postupoval prorážkou dovrchně k tzv. Větrné chodbě a touto pak na povrch větrnou jámou. Větrná jáma byla umístěna již mimo uhelné ložisko. Postupem těžby  došlo ke zkrácení štoly o 200 m, proto byl větrnný proud veden prorážkou na těžní chodbu a opět k nejvzdálenějšímu pracovišti a odtud by stoupal k větrní chodbě.

 V poli pilíře byla vyražena nová těžní chodba z první spojovací chodby mezi štolou a hlavní výdušnou chodbou. Chodba byla vyražena přibližně středem pilíře. Těžba probíhala od pracovišť ručně na starou větrní chodbu a po této těžním vrátkem k výklopníku vozů. Odtud bylo uhlí dopravováno hřeblovým dopravníkem do sýpu, kterým se uhlí vypouští na nárazišti pod sýpem do důlních vozíků, odkud se dopravovalo elektrickou akumulátorovou lokomotivou na povrch. Postupem porubní fronty se těžba převedla na novou těžní chodbu.

 

Ukončení těžby a likvidace dolu Barbora I:

 Dne 1. července 1956 byly zásoby dolu Barbora I vytěženy a těžba na tomto dole, byla přibližně  po sto letech ukončena. Ze zbytkového pilíře se podařilo vytěžit 21.000 tun lignitu.

 Osazenstvo dolu bylo převedeno na sousední pracoviště dolu Prokop. Na nádvoří dolu Barbora I zůstaly i nadále budovy dílny, třídíčka, závodní kancelář a nutné provozní budovy, potřebné ještě pro důl Prokop. Důl Prokop byl spojen s dolem Barbora I povrchovou úzkokolejnou drahou o délce 360 m. Ochranný pilíř dolu Prokop stanoven nebyl. Budovy po ukončení provozu dolu Prokop byly převedeny na cukrovar v Kelčanech, nebo zlikvidovány. Důlní materiál, stroje a kolejnice byly z dolu odstraněny a zůstal pouze materiál v hlavní štole do vzdálenosti 400 m, protože v této štole byl upraven malý sklad trhavin a třaskavin. Tato část štoly byla zachována po dobu provozu dolu Prokop. Štola po zasypání větrné jámy byla větrána separátně. Od stařin byla tato část štoly oddělena vyzděním neprodyšné hráze.

 Dle důlních map bylo zjištěno, že těžba dolu Barbora probíhala na katastrech obcí Kelčany, Žadovice, Ježov. Dále důlních mapách byla zakreslena i část důlních prací, kde sloj nemohla být dobývaná a to pro špatnou kvalitu, nemožnost odvodnění, ani odvětrání důlních děl. Jednalo se o důlní díla do roku 1932. V nedostatku odbytu uhlí nemohlo být uhlí vytěženo a během krize odbytu uhlí došlo k postupnému zaboření některých důlních děl. Tato díla byla už nepřístupná a nemohla být zpřístupněna ani novými důlními díly. V nejvýchodnější části důlního pole, byla část ložiska vydobyta v rámci možností sousedním dolem Pokrok.

 Po ukončení těžby na dole Pokrok na konci roku 1958 došlo k likvidaci Dolu Barbora I..Štola Barbora I. byla zazděna.  Budovy po ukončení provozu dolu Prokop byly převedeny na cukrovar v Kelčanech, nebo zlikvidovány. Provoz dolu Barbora skončil a stal se historií. Toto ovšem neplatilo pro štolu dolu Barbora I. Jak se připomněla se dozvíme v dalším článku.